Noc umoře
2. 8. 2016
Moře rachotí a funí nám do oken.Nepřehluší nesmělé a vytrvalé vytí psa.Zní jako hudba sfér, jako teskná velrybí píseň. Nevyje na měsíc, není zraněný,nevábí svého pána. Má jenom hlad a nemá co pít. Ve dne jej na chvíli potěší jeho psí kamarádi. Radostně poskočí a chtěl by odběhnout s nimi k bílým vlnám. Řetěz mu trhnutím připomene jeho omezený prostor. Jaký jsem netvor. Jen se dívám a nedělám pro něj nic. Ani k němu nejdu.
Noc u moře
Ludmila, 30. 1. 2017 22:38